Mrtví papoušci

„Vojáci, víte, jak zjistíte, že už ponožky potřebují zašít?”
„???”
„Když nemůžete poznat, který je který konec.”

Nejmenovaný poslanec testoval stíhačku. Usadil se na zadní sedadlo, připoutal se, zapnul interkom a hrdinně hlásí, že je připraven.
„Tak uvidíme,” říká si pilot, odlepí stroj od země, prudce zatočí a ze zadního sedadla se ozve: „No, to jsem čekal.”
„Jak to mohl čekat,” říká si pilot, „vždyť mi nikdo nestanovil určitou sestavu.”
Zvedne stroj kolmo nahoru, zapne plný tah a zezadu se ozve: „No, to jsem taky čekal.”
Pilotovi to nedá, a udělá s politikem otočku vzhůru nohama. A ze zadu se ozve: „Tak to jsem nečekal.”
Když přistanou, ptá se pilot: „Pane poslanče, co to znamenalo, čekal, nečekal?”
„No, když jste odstartoval, tak jsem se pochcal. To jsem čekal. Jak jste to zvedl nahoru, tak jsem se posral. To jsem taky čekal, ale jak jste udělal ten looping, tak mi to všechno napadalo do helmy a to jsem teda nečekal.”

„Pane veliteli,” hlásí nadporučík Hnízdo, „voják Bukvač vyskočil bez padáku!”
Velitel zvedne oči: „Už zase?”

Potkají se dva kamarádi z války a vzpomínají na svého kamaráda, který je zachránil před tankem.
„Hele, pamatuješ, jak skočil pod ten tank s granátem a přitom řval Za stranu a za lidi?”
„Ale Pepo, on neřval Za stranu a za lidi, ale Zasrané náledí!”

„Když velitel zařve do pozoru, musíš jít do pozoru,” učí svého caparta generál.
„A pěšky?”

Partyzáni chytnou Němce a začnou si je zapisovat.
„Kak tibja zavut?”
„Was?”
„Hmm, tibja zavut Was.”
Otočí se ke druhýmu: „I kak zavut tibja?”
„Was?”
„Oooo, bratja Wasovci. I kak zavut tibja?” otočí se k dalšímu.
„Was?”
Partyzán se naštve a jednu mu vrazí. Němec se chytne za bradu a zakňourá: „Warum?”
„No vidíš, mě neoblafneš, píšu si Warum.”

V Baghdádu byl objeven trojník Saddáma Husajna.

Jeden vojín si před bitvou stěžoval seržantovi, že nemá pušku. Seržant povídá: „Vojíne, tady máte násadu od koštěte. Věřte mi, stačí, když namíříte na nepřítele a řeknete: Ratata bum! A uvidíte, že to bude stejné, jako kdybyste měl pušku.”
Protože se na vojně nadřízeným neodporuje, vojín se chopí násady a zalehne v zákopu. Brzy vypukne německý útok. Pěšáci se ženou po pláni. Náš vojín pečlivě namíří, řekne: „Ratata bum!” A vida, nepřátelský pěšák se chytne za břicho a složí se k zemi.
Po pár minutách je bitevní pole prázdné. Jen jeden německý voják jde pomalu směrem k britským zákopům. Vojín míří: „Ratata bum!” A nic!
Znovu zamíří: „Ratata bum!” A zase nic.
Vojín, už na pokraji hysterie, řve dokola: „Ratata bum!” Zuřivě mává násadou od koštěte, ale pořád nic.
Němec vyšplhá na předprseň zákopu, kopne vojína do hrudi a ten se složí. Poslední, co slyší, je, jak Němec klidně povídá: „Vrrrr, tank tank!”

Dvě zprávy válečného hrdiny. Dobrá zpráva: „Vyhnul jsem se minovému poli.”
Špatná zpráva: „Bylo to k ničemu, narazil jsem na další.”

Baví se dva Iráčané: „Víš, jaký je rozdíl mezi stíhačkou a fackou?”
„Ne, jaký?”
„No žádný - přiletí, ani se nestačíš divit.”